UNESCO deklaruje starověké lovectví jako světové kulturní dědictví.

Sokolnictví: živoucí dědictví lidstva

Sokolnictví, 4000 let staré umění zacházení s dravci včetně lovu s nimi, si od svého vzniku uchovalo své tradice až dosud. Dovednosti a postupy potřebné k držení a výcviku dravců předávali otcové svým dětem po stovky generací.

Dnešní moderní životní styl a rychlá urbanizace však mají na sokolnictví negativní vliv, což vede v mnoha zemích k nebezpečnému snížení počtu těch, kteří se sokolnictví věnují a zachovávají tak jeho tradice. Migrace obyvatel z venkova do měst je velkou hrozbou pro tradice spjaté s racionálním využíváním přírody a jejího obnovitelného bohatství.

V úmluvě UNESCO se signatářské země zavazují chránit tradice, jako jsou tradiční dovednosti nebo znalosti a rituály, ruční práce, písně, tance, umění a poezie nebo postupy a know-how vztahující se k přírodě.

“Tradiční sokolnictví je výjimečné v tom, že splňuje všechny tyto aspekty” řekl Frank Bond, prezident Mezinárodní asociace pro sokolnictví a ochranu dravců.

Nominace sokolnictví je rekordní, je totiž největší nominací v dosavadní historii existence seznamu UNESCO a byla společně navržena jedenácti zeměmi:

  • Belgií,
  • Českou republikou,
  • Francií,
  • Jižní Koreou,
  • Mongolskem,
  • Marokem,
  • Katarem,
  • Saúdskou Arábií,
  • Spojenými Arabskými emiráty,
  • Sýrií,
  • Španělskem.

Během dlouhého procesu posuzování byla hodnotitelskou komisí UNESCO zmíněna jako „výjimečný příklad spolupráce mezi národy”. Od svých počátků pravděpodobně ve stepích Blízkého východu se sokolnictví rozšířilo na všechny kontinenty světa. Sokolnictví dalo světu první vědeckou knihu o přírodě ‘De arte venandi cum avibus’, dokonce války byly mnohdy ukončeny a zastaveny diplomatickými dary sokolů a v Belgii dnes děti využívají knihy o sokolnictví, aby se naučily číst vlámsky.

Provoz letadel po celém světě pomáhají zajišťovat sokolníci, kteří s pomocí cvičených dravců plaší ptáky v okolí letišť, čímž zabraňují jejich střetům s letadly a chrání tak lidské životy.

V nominační dokumentaci UNESCO se dále uvádí:

Sokolnictví je jedním z nejstarších vztahů mezi člověkem a dravcem, které trvá více než 4000 let. Je to tradiční aktivita lovu pomocí cvičených dravých ptáků, v přirozeném stavu a prostředí. Jedná se o přirozenou aktivitu, protože sokol a jeho kořist se vyvíjeli společně po miliony let jejich vzájemné spoluexistence. Sokol je přizpůsoben k lovu kořisti a kořist vyvinula mnoho způsobů, jak mu uniknout. To vede k fascinujícímu pohledu do způsobu, jakým příroda funguje a představuje intelektuální výzvu pro sokolníka, jeho chápání i chování. K tomu si sokolník musí vytvořit silný vztah a prokázat umění empatie s dravcem. Sokolnictví je považováno za hluboce empatickou aktivitu a sokolníci chápou, že jejich dravci i lovené druhy zvěře musí být zachovány pro další staletí.

Sokolníci jsou nápomocní v celosvětovém zotavení populace civilizací ohroženého sokola stěhovavého a jiných druhů dravců a podílí se i na mnoha dalších projektech na ochranu a zachování přírodního bohatství. Sokolníci na celém světě sdílejí společné principy a metody v péči o dravce při jejich výcviku či odchovech, vzdělávájí se v těchto dovednostech, používají téměř shodné vybavení i pomůcky. Právě tyto společně sdílené tradice a znalosti jsou pro sokolnictví univerzální a udržují ho naživu.

Ve 13. století cestovatel Marco Polo popsal setkání 10.000 sokolníků na dvoře Kublajchána (vnuk Čingischána). Při příležitosti ocenění sokolnictví zápisem na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO mají sokolníci v úmyslu uspořádat podobnou slavnost a setkat se v hojném počtu na světovém sokolnickém festivalu v Abu Dhabi v prosinci roku 2011.

Další zdroje informací:
Elektronická verze originální nominace v angličtině a francouzštině (včetně fotografií, audio a video dokumentace) viz http://www.unesco.org/

Zdroj: Původní web KS

Sokolnictví v UNESCO

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *